O pastelce bez barvy
1. 12. 2009
V papírnictví žila jedna pastelka a byla na svou fialovou barvu velice pyšná. Zajímala se jen o sebe s nikým se nebavila. Jednou přišel do papírnictví jeden kluk co neměl rád barevné pastelky jen tužky. Když uviděl barevnou pastelku , praštil s ní na zem. pastelka se polámala a už nešla zastrouhat. A když nešla zastrouhat, vyhodila jí prodavačka do lesa. Pastelka teď neměla žádnou barvu, ale nevšimla si toho. Bloudila a nedívala se na cestu. Jenže ten les byl plný lovců, co kopali jámy na zvířata. Jak šla, tak potkala bílou pastelku a vysmívala se jí. Bílé pastelce se to nelíbilo a řekla, že se jí to vrátí. Pak utekla. Barevná jí to nevěřila. Šla dál lesem a najednu spadla do jámy. Volala o pomoc, ale nikdo jí neslyšel, jen bílá pastelka. Teprve teď si pastelka uvědomila, že nemá barvu. Pýcha ji ale nepřešla. Když přišla bílá pastelka k jámě, měla už barevnou tuhu. Pastelka bez barvy se tomu divila a nakonec se zeptala, jestli by jí ta barevná nepomohla ven z jámy. " Až řekneš kouzelné slovíčko,"odpověděla jí. "Řekni si ho sama!"řekla jí na to pastelka bez barvy. "Tak já jdu pryč, ahoj!" "Počkej, já ho teda řeknu! Pomůžeš mi?" "Tak dobře."
Hodná pastelka pomohla té pyšné z jámy, šli spolu do papírnictví, tam jí prodavačka dala novou barevnou tuhu. Od té doby se pastelka už nikomu neposmívala.
Hodná pastelka pomohla té pyšné z jámy, šli spolu do papírnictví, tam jí prodavačka dala novou barevnou tuhu. Od té doby se pastelka už nikomu neposmívala.
Helena. Valentová