P I P I L O T I

V pátek 13.11. jsme já, Terda a David měli mít normální hodinu kdyby jsme nešli psát na počítač. Paní učitelka řekla, že máme zapojit internet. My jsme kývli, že to bude hračka. Šli jsme teda do specky. Když jsme přišli, tak David řekl: doprčic vždyť ta bedna je až vzadu. Musel teda vlézt pod stůl. Samozřejmě se majzl do hlavy. Terda za ním vlezla a taky se majzla do hlavy. Pak pro jistotu vylezla, aby neměla tolik modřin na hlavě jako David. David byl ale pořád pod stolem. My s Terdou jsme si sedly k počítači a najednou jsme slyšely Davida, jak řve. Šly jsme se podívat a zjistily jsme, že spadla Davidovi na hlavu bednička. Já jako jediná jsem nedostala žádnou modřinu, protože jsem jen seděla na židli a skoro jsem brečela smíchy. To vlastně není pravda, brečeli jsme všichni. Já jsem se pak rozhodla, že to napíšu, ale do wordu, protože internet nešel. Když jsem měla za čtvrt hodiny hotovou první větu tak na Davida už celkem třikrát spadly bedničky. Mě se ale moje věta nelíbila a tak jsem jí vymazala. Největší hrůza byla, když David vypojil myš. Jak držel ten kabel od myši tak jí Terda pustila. Myš pak visela ze stolu, ale David si toho nevšiml a pustil ten kabel. Myš se pak rozplácla na zem. Abych na to všechno viděla líp, pověsila jsem se ze židle hlavou dolů. Pak jsem se nemohla narovnat a volala Jsem na Terdu ať mi jde pomoct. Za chvíli přišla paní učitelka a byla naštvaná, že jsme ještě nic nenapsali. Vysvětlili jsme jí, že nám nešel zapojit internet. David pak zase musel vlézt pod stůl. Konečně se nám podařilo zapojit myš a na obrazovce se objevil internet. Davit se ptal, jestli už tam ten internet je. Řekli jsme “jo,“ale asi nám nerozuměl, protože ho zase vypojil. Pak už samozřejmě pustit nešel. Davidovi se to oplatilo, protože na něj už po čtvrté spadla bednička. Škoda, že za chvíli už zvonilo, protože to byla velká sranda. Já jsem si za tu chvíli stačila dopsat svou první větu, ale byla to ta úplně stejná jako předtím tak jsem si jí znovu vymazala. Byl sice pátek třináctého tedy den smůly, ale kdyby jste zažili tolik legrace co my hned byste změnili svůj názor.

Helena. Valentová